Klasická žárovka

Běžná žárovka pracuje na jednoduchém principu přeměny elektrické energie na světlo. Zahříváním tenkého wolframového drátku, kterým prochází elektrický proud.

Aby vlákno neshořelo, je ze skleněné baňky odčerpán vzduch. Výkonnější žárovky mají baňku plněnou dusíkem, argonem, kryptonem nebo dokonce xenonem.

První žárovka byla rozsvícena 1879 a svítila 40 hodin. Její výrobu technologicky zvládl Thomas Alva Edison. Ze žárovky se později vyvinula i elektronka.

Obrovskou nevýhodou klasických žárovek je jejich slabá světelná účinnost. Většina elektrické energie se přemění na teplo.

Životnost klasické žárovky se udává okolo 1000 hodin provozu.